Hercule Poirot

Víc jak třicet let strávil Poirot honbou za zločinci všeho druhu. Kolik vražd za svůj život viděl, s kolika nepravostmi se utkal, to by asi těžko někdo spočítal. Jenomže to vše je teď minulost. Teď žije už rok v malém, vlídném městečku King’s Abbott, kam utekl před podlostí a ruchem města, má svou zahradu, květiny, svůj klid, je mu dobře. Nebo že by ne? Možná mu ten jeho minulý rušný život přece jen maličko schází, i když by to pochopitelně nepřiznal ani sám sobě. Brzy se má ovšem přesvědčit, že i zdánlivě tak poklidná hladina venkovského života pod sebou skrývá netušené, tajné proudy, že i tady bují vášně, lásky a nenávisti, které mohou vyústit ve zločin největší – ve vraždu. Poirot by se mohl zase chvíli cítit jako ryba ve vodě. A možná by se tak i cítil, kdyby jej netrápilo vědomí, že tentokrát neudělal vše, co mohl. Že prostě a obyčejně lidsky selhal.